Už tehda jsem to povídal!

Když tehda večer na nebi

se měsíc v bílé halil mraky,

my po tom prvním polibení

jsme za ním tiché nesli zraky,

a já ti tehda povídal,

že nebude z té lásky mnoho,

že sen je tvoje milování,

a ty se brzo vyspíš z toho!

„Tys,“ řekl jsem, „tak mladičká,

a láska tvá cit přebujarý,

a já se ze snů vyplakal už, –

a cit můj – zkušeností starý:

O nech mě, nech, a zapomeň!“

Však marné prosby moje byly,

ty’s na věčnost mi přísahala, –

však věčnost trvala jen chvíli.

Vždyť jsem už tehda povídal,

že nebude z té lásky mnoho,

můj cit byl mír – sen láska tvoje,

a – už jsi vyspala se z toho!