UŽ ZAPOMENEM –

Už zapomenem – Paříž tenkrát tměla

své černé domy v mlhách večera,

kdy kosmem táhla výprava hvězd smělá,

a smutek v oknech stál jak příšera.

Však marně – V duších zatvrzele hluchých,

a nevěřících v radosť, žár a smích,

hlas skepse tenkrát zlomil se a utich,

a požár touhy vzplanul zase v nich.

A do snů dlouhých teskně zněl hlas čísi,

Ne – jestli život bázní nám byl kdysi,

dnes boj a práce nás už neleká –