ÚŽAS.

Co stalo se? – Rty naše potkaly se pouze,

a celý kraj je kouzlem proměněn...

Šum lesa váhavý teď rozzvučel se dlouze,

a nebe plno opálových pěn.

V obzoru na horách plá žhavě stuha zlatá,

nad nimi řad jde zrudlých berušek,

hvězdami prokvétá báň nebes rozepiatá

a lesní šero rojem světlušek.

Zrající klasy jako zlaté vlasy vlají,

kolem je moře rozzvoněných vln,

v mateřídoušce střípky cvrčci počítají,

křídlatých hudců každý strom je pln.

Mdle hučíc řeka z dálky pronikavě chladí,

a teple přes pole v tvář dýše les,

laskavěj' nám dneska vítr vlasy hladí,

a stokrát silněj' voní zkvetlý bez.

Co stalo se? – Čemu jsme se to zaslíbili,

že celé nebe v jednom plamenu? –

Proč zdá se nám, že máme v ramenou dar síly

a hudbu světa v hrudi zavřenu? –

Co stalo se? – Rty naše potkaly se pouze...

Proč celý kraj je kouzlem proměněn?

Proč naše mladá těla v palčivé žhnou touze,

jakby proud lávy byl v nich utajen? –

Jaký to divný hlad, jenž srdce naše mučí –

živelná síla, která zanese

v horečném chtění druha druhu do náručí...

Co stalo se? – Co zítra stane se? – – –