UZDRAVENÍ NEMOCNÝCH.

Nemocní leží na ložích,

sní o lékařce v snění,

jež může ještě pomoci,

kdy pomoci už není.

Tvůj obraz plane před nimi,

k Tobě své oči nesou

a Ty se vlídně skláníš k nim,

když bolestí se třesou.

A neseš jejich duši lék,

poznání, lítost pravou,

a měkkou rukou zmírňuješ

jim bolest údů žhavou.

A tisícové putují

k Tvým stánkům, k občerstvení,

a tisícové poznali,

žes naše uzdravení.

Tisíce zlatých srdeček

na obrazích Tvých visí,

neb Tvoje ruka dává lék

a k životu zas křísí.

A uzdravených tisíce

Ti nesou vděčné zpěvy,

a já dnes Tobě na oltář

jen listí nesu révy.

Hle, jak ta réva po zdivu,

se k Tobě, matko, vinu,

výš nad zem, nad hřích, ke světlu

výš z pozemského stínu.

Tys uzdravení nemocných,

jimž svět pomoci neví,

Ó Máti, skloň se k nemocným,

trpícím dětem Evy!