ÚZKÁ ULICE

Pod sněhem domy studily.

Slabounký kouř vlál nad bělostí,

lepkavá, žlutá mlha

byly dne mlčenliví hosti.

S bludnými světly oken v směsi

jako k obřadu smutečnímu

do ulice usedly si.

Je tak jak rakev úzká.

Smutní hosté,

hlídáte ji a tím smutek roste,

za nás proste!

Když je sta těch úzkých ulic

beze stromu,

bez oblohy, bez rozhledu,

sta tu rakví úzkých leží

pod stem křížů, hrotů, věží.

Denně její vzhled když stíháš,

zdá se ti, s tou těžkou rakví

nehneš, jen ji stále zdvíháš.

Jen v své zlaté melodii

slunce v záři odnáší jí.