ÚZKOST TVOŘENÍ.

Kdo tvořil, zná ji: Úzkost tvoření.

Co platna radost, chut a nadšení?

V ráz, náhle zdává se ti, kterak v tobě

se propadává někam umění...

Čím léta žil’s a snil... Ty chvíš se v mdlobě,

vše výsledkem co píle, tužeb, snah,

vše zkalených tvé duše na vlnách

v dál uniká, korábu plachta bílá,

jež Ariadnu právě opustila

na skalném břehu... Tato Ariadna

je duše tvoje, chví se, mlha chladná

je kol i v ní, na pusté stojí skále,

to skutečnost, to svět... Co bude dále?

Ten obr, jenž se ochočen být zdál

a tebou zkrocen, storuký jest zase,

se proti tobě zvedá, snů tvých král,

zvi Umění jej, Vrchol, Ideál!

Ty bojíš ve tvář podívat se kráse,

on tyčí se v své celé, silné slávě!

Jak žhavý hřeb to bodá v tvojí hlavě,

a příboj myšlenek se skrání valí,

a každá, první jako poslední,

se ptá: Ó, tmy, kdy se mi rozední?

A skoro cítíš v studu, blízek cíli,

jak ve rozpětí nejvyšším své síly

a vůle své jsi nekonečně malý.