Uzříš-li stařečka.

Uzříš-li stařečka, mé dítě drahé,

o konej na něm nejkrásnější cnost,

hleď připravit mu aspoň chvílky blahé,

vždyť půjde snad již zejtra na věčnost.

Pozdrav ho, oblaž, jak jen budeš moci,

a s láskou úctivou naň pohledni;

odejdeť k Bohu snad již této noci

a pohled tvůj je proň snad poslední.

S úsměvem Tvým, tím lásky prohlédnutím

uloží se snad v tichý spánek svůj

a v spánku tom mu drahým zpomenutím,

snem blahým bude onen pohled tvůj.

Pročež když uzříš starce, dítě drahé,

ó konej na něm nejkrásnější cnost,

hleď připravit mu aspoň chvílky blahé,

vždyť půjde snad již zejtra na věčnost.