V. Ach, utonout bych přál si v lesku jara

Ach, utonout bych přál si v lesku jara

a v snech a písních, jimiž srdce hárá.

Hle, teplý úsměv zčeřil blankyt svěží –

a v zlaté záři celá země leží.

Vzduch voní – každá haluz květem vzňata

a celý svět číš zpěvu vrchovatá.

Šum, bzukot, hvizd a tisíc zvuků lesa,

vše splývá v chorál a hřmí na nebesa.

Stráň mladne – listí sladké báje šepce

a šťastní snové klíčí v staré lebce.

Ba, rozmarina v drobný kvítek smavý

hle, porozkvítá i kol – mrtvé hlavy...

Ach, utonout bych přál si v lesku jara

a v snech a písních, jimiž srdce hárá.