V album dívky.

Ve víru maškar, jenž vře v rozechvění,

a v bouři hříchů, jež vše rozbije,

u moře žití, kde se vášně pění,

jak odoláš, tak tichá ve svém snění,

má lilije?

Roj potvor, jež zvem’ lidmi, se tu honí,

z nich každý smrtným vínem spitý je,

v to hudba divoká jen hřmí a zvoní...

a na zem zdupána květ bílý kloní

v prach lilije.

Ó kdybych byl bůh velký, všemohoucí,

jenž vzdálen světa kdesi skrytý je,

hrom bouří nesměl by kol tebe tlouci,

v tvůj květ by snes’ se motýl lásky skvoucí,

má lilije!