V aleji.

Tou alejí já večer chodím rád,

když soumrak stíny klade na zelená pole.

Ztich’ města ruch i sešeřených lad

a srpek měsíce plá nebes na údole...

Na hlavu šednoucí mi padá květ

a s dálné stráně odkuds’ jako šalmaj míru

zní flétny hlas v zasněný, širý svět,

jak šalmaj míru zní až k hvězdám, do vesmíru...