V ATELIERU

Den jasný a zářivý překonal

veškeru nedůvěru.

Širokým oknem vzduch vlažný vál

dovnitř atelieru.

Hubený asistent na zemi

si sedl, opřel se zády

o zeď, mnul hlavu si dlaněmi

a vzdychal: „Jaro je tady!“

Pravila dotčena jaksi tím

slečinka mírného vzhledu:

„Já bohužel pranic necítím,

neb moje srdce je z ledu.“

Kraj v slunce paprscích táhnul se v dál

a v pohledy zvlhlé se vrýval,

a nad ním skřivan se třepetal

a radostně píseň svou zpíval.