V Až umru a má bytost v nicotu

Až umru a má bytost v nicotu

až obrátí se naprostou,

a z mého srdce, které bilo tu

jen pro tebe, až růže porostou,

a ty až jednoho dne krásného

se na mém hrobě zastavíš,

v milence zavěšena nového,

jejž zatím sobě jistě namluvíš,

a když pak náhle z hrobu zaslechneš,

jak já se směji potichu,

viď, ty pak při tom vážnou zůstaneš

a ty se při tom nedáš do smíchu?

Vždyť jinak by ten tvůj nový milenec

vida, že jsi tak veselá,

zasmál se též a poznal na konec,

že jsi mne nikdy ráda neměla.