V. BALLATA O UMRLČÍCH HODINKÁCH.

Tik! tik! – Jak podivný zvuk!

V nábytku starém, v stole a skříni

klame snad sluch mne? Poslyš, zas nyní,

tik! tik! To hodinky muk!

Tik! tik! – Jak noci čas je smutný, dlouhý!

V té staré skříni listy staré lásky

tam trouchnivějí spjaty stužkou rudou.

Tik! tik! – Co v nich je přísah, snů a touhy!

Tam svadlé kvítky jsou a zlaté vlásky,

jichž sestry as juž v zemi tlíti budou,

ó smutný odkaz v jeseň moji chudou!

Tik! tik! To byla krátká Vesny sláva!

Či v listech těch snad srdce doklepává?

Tik! tik! – Jak příšerný zvuk!