V BÍLÉ NOCI

Sad, májem houslový, se zvolna ztišil za zdí,

již hnízdem vůně je tam každý bílý štěp,

teď pouze spících dech půlnoční hloubku brázdí

a mého srdce tep.

Jak mléčné dráhy svit kvetoucí alej shlíží

na dobrých lidí dům,

když leskem na vodách se nebe zemi blíží

a vůní vášnivou dech světa nebesům.

Ve vlnách nejtišších se vzdouvá síla tvůrčí,

vše nocí uzrává.

Ty, vládče síly té, dnes atom můj též urči

na díle nesmírném, jež chystá moudrost Tvá.

Dej hlubin poznání ve mžicích jasnozření,

dej v šeru zasnění bezpečný srdci hmat!

A v kolotavý vír zas pozemského dění

mé vůli pracovat dej kotvy tvar a spád!