V BLUDNÉM KRUHU

Nuž dál! A znovu do života!

A rovnou v hřích! A byť i v hloub!

Zvědavá žena ctného Lota

se proměnila v solný sloup,

že chtěla zřít, jak město zmírá

a jak se řítí pohroma.

A také za mnou prší síra.

A také za mnou Sodoma!

Jak? Cítím posud křeč a mdlobu?

Svědectví staré poroby!

Což neprchl jsem z kraje hrobů?

Nechť mrtví mrtvé pohrobí!

Jen dál! A byť tu láska mřela,

a nechť mi otec umírá –

Já se svého chci servat těla

smrt, přissátého upíra.

Leč slyším smích: Smrt se ti hnusí?

A za hřích bys jí měnil rád?

Ó, živého bys těla kusy

s tou pijavicí musil rvát!

Je včera mocnější než zítra.

Jsou v tobě vrstvy tlících dob.

Ne za tebou: je v nitru nitra

tvůj hřích, tvá Gomora, tvůj hrob!