V. BOJ O ŽIVOT.

To malé, nepatrné, řeknete,

a přec v tom všecko jest – boj o život.

Jak parkem kráčel jsem dnes v poledne,

dvě děvčátka – na těle jeden cár –

mi v cestu stoupla. – „Pane, kupte sirky!“

– Zač? – „Za dva prosím!“ Sáhnu do kapsy,

však pětník jen jsem našel. Těžká rada!

– Zde rozdělte se! První skočila

jak tigřice. „Tři krejcary jsou moje,

a tvoje dva, já první nabídla

jsem zboží své.“ – „Ne,“ odvětila druhá,

„mé sirky tak jsou dobré jako tvoje,

tři patří mně!“ – „Ne, mně!“ A v minutě

o pětník rvaly se ty malé děti,

a bily se, za vlasy tahaly

jak dračice... To staré lidské záští

v jich očích vzpjalo se a divě blesklo,

a řvalo, chvělo se tu... Jejich boj

byl snadno skončen druhým pětníkem,

však stopa jeho zbyla v duši mojí.

Zisk, všady zisk a boj a věčný boj!