V borech.

Malé, neveliké

podzámecké bory,

zastřelil v nich pytlák

myslivečka z hory

v borech, v borech malých, zelených.

Kopal, zakopal ho

pod zelenou jedlí,

a jen ptáci lesní

žal pro něho vedli

v borech, v borech malých, zelených.

Dlouhá, převysoká

rostla na něm tráva,

jako na junáckém

hrobě vyrůstává

v borech, v borech malých, zelených.

Časy, mladé časy

skokem utíkaly,

ale po myslivci

nadarmo se ptali

v borech, v borech malých, zelených.

Přišla krutá zima,

přišla v panské bory,

dlouhým lesem kráčel

pytlák cestou z hory

v borech, v borech malých, zelených.

Noc byla nesvětlá,

vítr les uspával,

a než přišel k jedli,

měsíc z lůžka vstával

v borech, v borech malých, zelených.

Kročil, nepostoupil,

v ústech mrtvé slovo,

před ním v hrůze stojí

tělo myslivcovo

v borech, v borech malých, zelených.

Ústa zesinalá,

oči potrhány,

jenom krev se kypí

ze hluboké rány

v borech, v borech malých, zelených.

Ruka, hnát a kůže

výš se pohybuje,

zbojníkovi hrob svůj

mělký ukazuje

v borech, v borech malých, zelených.

Zesinalá ústa

mluví smutně, temně:

„Proč jsi mne pochoval

do nesvaté země

v borech, v borech malých, zelených?“

„Že jsi mne utratil,

za to bůh ti splatí,

zde na této jedli

právo tě zachvátí

v borech, v borech malých, zelených!“

A zase mu hrozí

ruka, hnát a kůže:

„I k pokoji mému

bůh mně dopomůže

v borech, v borech malých, zelených!“

Půlnoc – zmizlo všecko –

muže šíleného

našli z rána v lese

poloumrzlého

v borech, v borech malých, zelených.

Vzali, vzkřísili ho,

vzhůru hlavu nese:

„Já zabil myslivce

v podzámeckém lese

v borech, v borech malých, zelených.“

„Kopal, zakopal jsem

pod zelenou jedlí,

a jen ptáci lesní

žal pro něho vedli

v borech, v borech malých, zelených.“

Hledali a dali

hnáty v svatou hlínu,

zbujnickou na jedli

zaplatili vinu

v borech, v borech malých, zelených.