V Bošíně se zvoní hrana

V Bošíně se zvoní hrana

bim bam, bim bam,

byla panna malovaná,

není tam,

byla panna, není panna.

Zvonily jí zvonky mládí

ve vaničce, co ji kolíbala;

zvonily, když se mu dala,

vždyť se měli tak rádi!

Někdy příroda se sama opojí.

Tak zvonily zvonky zas,

když mrtvé dítě našli ve hnoji.

Byla panna malovaná

– slyším, zvonky, vás –

byla panna, není panna.