V bouři. (III.)

Vln příšerných pěstí tisícerou

brání bouře lodi v těžké chůzi;

hle jak divě v příď i v bok jí perou,

ze všech stran zní smrti křik a hrůzy.

Z nesmírnosti propast hned, hned horu

vzteklé moře na svém pleci nosí,

po nich Buran těká s kosou vzdoru,

a jak vetchá stébla stěžně kosí.

Běda, běda, koho dolů skácí,

kdo s těch hor se do propasti vsuje!

Moře – věčnost – v divoké jež práci

bubliny své časné vyhazuje. –