V bouři.

Po bouřném moři letí koráb můj

a vlna k nebi, v propast metá jím,

i praská stožár, plachta trhá se,

a proudy ženou loďku úskalím.

Tak blízko smrt a vlast tak daleko,

tak hrozná smrt a život krásný tak,

loď troskotá se, tůň se rozvírá

a k nebi pne se bez naděje zrak.

Ó žití mé, ty moře bouřlivé,

o lásko má, ty vetchá lodi má;

nad vlnou žití nesla láska mne,

teď zeje tůň a koráb troskotá.