V bouři.

V polích se třás

vichřice hlas,

jak poslední květ sedrán, snivý.

V tvé tváře běl

mdlý jas se schvěl

a nádech dal jí žalostivý.

Tvůj tichý žal

v mé duši stkal

tvé lásky obraz mlčelivý,

když v bouře třesk

zasvítil blesk

a měsíc vzešel zádumčivý.

Šla bouře v dál...

Od bílých skal

jásavá záře náhle vzplála.

A z očí tvých

smaragdových

se Colombina žhavě smála!