V bouři.

Když stěžeň pad’, jen cáry s plachet visí,

loď hříčkou větrů na vlnách se zmítá,

v hluk bouře plavcův kvil se darmo mísí,

co rudý blesk všem kolem skrání lítá,

ku Madonně, jež v přídy štít je vbita,

on v posled zří, v ty vlídné, sladké rysy,

v nichž láska, soucit, odpuštění kmitá,

teď v zoufalství jak v šťastných dobách kdysi;

co může přijít? – Spása nebo bezdno!

Těch očí stále září rajské hvězdno,

ať vichr hýká, ať se sápou vlny.

Tak obraz tvůj, tvá láska jen mi zbyla,

ty vlídná, dobrá, andělská a milá,

a Madonny tvůj pohled kouzlaplný!