V BOUŘLIVÉ NOCI.

Víc setmělo se... Přišla Meluzína,

podivně kvílíc navštívila domy,

jdouc děsit nemocné po chodbách ruce spíná,

studené ruce nad hlavou si lomí.

Byl plavý večer. Dlouhým koridorem

ve starém domě přecházel jsem sám,

do sebe vkleslý v přemýšlení chorém

jsem vyslechl, jak vítr zpíval tmám.

Až k půlnoci, když ještě narost’ v síle

a bil svým pláštěm v sloupy, o domy,

na konci chodeb v mrtvé říze bílé

jsem potkal svoje Svědomí.