V BOUŘNÉ NOCI.

Ó máte pravdu, co já vlastně jsem?!

Nač o nebi snít, kdo v ně nedoletí,

nač budit bouř, již v ňadru nesnesem,

nač volat sny, již osudem jsou kleti?

Co moh’ jsem být a čím jsem jenom teď?

List utržený na života stromu,

pak otázka, k níž schází odpověď –

a písně svoje komu zpívám, komu?

Dav hluchý půjde tupě kolem nich

v svých všedních tužeb návalu a zmatku,

a orlí křídla vzletů horoucích,

ta polámaná, v hrob mne strhnou v krátku.

A přes ten hrob své jméno nevznesem,

my v umírání dlouhém k smrti kletí –

ó máte pravdu, co já vlastně jsem,

když moje píseň v nebe nedoletí?!