V BOŽÍM HROBĚ

Ne, neumřel, je to jen smrti sen;

je liliově bledé tělo,

jak těch, kdo není světem poskvrněn,

jen z ran jak by se rdělo.

Sen krásný jde tou hlavou ležící:

svůj triumf vidí v dálce věků,

ten život nový, z něho rašící,

jak v přírodě, tak ve člověku.

Mír slavný vane světa oblastí,

do srdce člověka dchne sladký;

neb, jenž byl vyhnancem a bez vlasti,

zas cestu našel v ráj svůj zpátky!

I vody potopy už opadly

a duha plane nad vodami;

stín, mizí už, co bylo přízrak zlý,

červánky vzešly, Bůh je s námi!

Na liliovém těle stigmat pět,

vítězné znamení všech, zkvétá,

na moři pokojném jak dílů pět

obrozeného všeho světa!