V březnu.

Dnes poprvé jsem všechna okna otevřel,

ač dosud místy, v stínech, sníh se bělí.

Hlas špačků pod okny se opět rozvučel,

a řeky šum zapadá do mé celly.

O, slunce, vítám Tě do stínů našich hor,

a písní svou Ti první oběť nesu,

jež s písní jara splývá v jeden slavný sbor,

v němž plno blaha, jásotu i plesu.

I chorou duši svou Ti otvírám zas,

bys zářilo jí v hlubin tiché kouty,

by všude, kde jsou stíny, pršel bílý jas.

Pak zazpívám též nad smutků svých pouty.