V BŘEZOVÉM LESE

Ať v bučině víc je šepotu,

ať bory víc vůně mají,

přec veselo, tak veselo,

jen v březovém je háji.

Ta každá bříza tak štíhlá je

a podobna zakleté víle,

a sny a myšlénky, jež tu sníš,

jsou čisté tak a bílé.

Kam hledíš, tam běl a jas a plam,

z všad svitu řine se příval –

já maně si na tebe vzpomínám,

jenž břízy rád jsi tak míval!

A v jednu jsi vepsal, do srdce,

jak v břízy lidé je ryjí,

ten trpký svůj veršík o štěstí,

jež míjí tě jen a míjí.

Jen v jedno srdce jsi zapsal to,

kdy žití bylo ti líto,

leč co je tu srdcí, v každém z nich

tvůj verš i jméno tvé vryto!