V časném jaře.

Hle, stromy ještě holé jsou a s touhou čekají,

až přijde máj a obdaří je listím, květem,

až lehké vánky koruny jich jemně zčechrají

a vůni líbeznou roznesou širým světem...

Hle, země ještě holá jest a čeká s touhou jen,

až přijde máj a zelení ji zbarví jasnou,

až vzplane slunce na nebi v opojný, snivý den

a zulíbá ji jako milenku svou krásnou...

A člověk, zmučený též mrazy smutků, bolestí,

o máji čarovném sní v nedočkavé touze,

že stromů zelených list nad hlavou mu šelestí

a slunce choré srdce jeho líbá dlouze...