V čem by měl býti zkoušen ženich, a v čem nevěsta.

Dřív než dají praktikantu

Při úřade chleba kousek:

Jaké množství, a jak trpkých

Musí chuďas přestát zkoušek!

Jakého tu vyzvídání

Od učených profesorů,

Přísedících, inšpektorů,

A jak se ti páni,

Jenžto otázkami sužují,

Z nichž se každá jinák

Po rozumu kandidátů shání, –

Za novější doby jmenují!

Ano, též i švec a krejčí,

Mají-li se mistry státi,

Musejí se v šití

Přísně zkoušet dáti.

Zkrátka, kdo chce někdy něčím býti,

Musí výkaz zkoušky míti.

Jedinou snad výminkou

Této regule je ženění,

Při kterém se nežádá

Zcela žádné zkoušení.

A však, ženění

Jesti věc tak důležitá,

Žeby předevzata měla býti

Zkouška velmi svědomitá.

V čem se před ženěním zkoušet přisluší,

Okamžitě posluchačstvo uslyší.

Ženich má být předně zkoušen,

Zda-li mají uši jeho průchod ten,

By šlo všecko – jestli žena bručí –

Jedným uchem tam, a druhým ven.

Ženich má být zkoušen,

Má-li též i dosti silný sluch,

Aby od břeštění malých dětí

Dřív neb pozděj neohluch.

Ženich má být zkoušen,

Jaký as má nos,

Snese-li přec ledacos;

Neb že se to zřídka nepřihodí,

Manželka že muže za nos vodí,

Až mu oteče jak bakule, –

Není žádná fábule.

Ženich má být dále zkoušen,

Jak to s jeho očma stojí;

Dovede-li totiž,

Ať se žena jak chce strojí,

Klepny zve a častuje,

Ráděj spí, než pracuje,

O muže se nestará,

Jen když jí dost peněz dá:

Dovede-li, pravím,

Třeba by se mělo v něm

Srdce hněvem pobouřit,

Přec jen hezky trpělivě

Oko nad tím zamhouřit.

A však, –

Že i hodných žen je dosti,

Mělby ženich býti zkoušen,

Má-li také pevné kosti;

Totiž sílu dosti velikou,

Aby mohl žínku drahou

Nosit tak řka na rukou. –

Že však při nynější drahotě

Z pouhé lásky blaho nezkvěte,

Musí býti ženich zkoušen,

Zda-li má i zdravé plíce,

Aby se mu nenadále

Nad vydáním do měsíce

K zapravení výloh všech

Hrůzou nezatajil dech. –

Jenom ten, kdo takto zkoušen,

Barvu tváře nezmění,

Připuštěn buď k ženění! –

V čem se ale zkoušet musí

Drahocenná nevěsta,

Netřeba nám pro odpověď

Z podměstí jít do města.

Nevěsta se musí zkoušet

Předně, jakou pamět má;

Neboť na paměti manželčině

Hlavně, blaho spočívá.

Pro příklad jen tuto maličkost:

Kdyby pamět ženy za své vzala,

Že o vdavkách přísahala

Věrnost, lásku, poslušnost, –

Již by bylo bez milosti

Pro manžele po radosti

Na věčnost.

Hlavně poslušnost je, drazí páni,

Pro ženušky úlohou,

Kterou si, vzdor namahání,

Dlouho pamatovat nemohou. –

Nevěsta se musí zkoušet,

Jaký jazyk asi má;

Jestli ním krom mluvení

Někdy také neseká;

Neboť ženská, i ta hodnější,

– Ač to divná věc, –

Mívá jazyk ostřejší

Nežli meč. –

Nevěsta se musí zkoušet,

Má-li nad svým spaním dosti moci,

Čekat na manžele do půl noci,

Kdyby on snad, v blahu svobody,

Neměl dříve přijít z hospody. –

Nevěsta se musí zkoušet,

Je-li přítelkyně zvířat;

Nebude-li muže týrat,

Kdyby on snad někdy

Nahlédl hloub v sklenici,

A pak s sebou domů přines

Notnou opici. –

Nevěsta se musí zkoušet,

Je-li dosti silných boků,

Aby nepodlehla tíži boudy,

Vystavené ze šteifroků. –

Nevěsta se musí zkoušet, –

Zkoušet? – Inu, to se může;

Ale k vyskoumání – –

Není žádná ženská, drazí páni!