V čem se, synu, duše tvoje kochá?

V čem se, synu, duše tvoje kochá?

Jat-lis láskou Páně zákona?

Bohu-li se's oddal dokona?

Či v tvé hrudi bouře světa hrochá?

Není-liž ti známa ona socha

Proslulého krále Memnona,

Jenž vždy sladkým zpěvem zastoná,

Když se ostkví slunkem její plocha?

Duše tvá jest socha Memnonová,

Ona sladký souzvuk v nitru chová,

Jenž jen mhlou a tmou jest těžkou stlumen.

A tvé slunce? Pán to, spásy strumen;

Vezdy plaje záře jeho rudá;

Proč hruď tvá v čest jeho nezahudá?