V černé hodince.

By Bohuslav Květ

Dnes stáhnu záclony, až večer okouzlí mne,

a nerozžehnu, div! svou lampu jako jindy,

však v šeru kmitavém, mdlé čelo ve mdlých dlaních,

samoten budu snít o zářící své dívce!

Já o ní budu snít a meditovat o ní,

že v touze napjaté svět celý zapomenu,

a, omámený spiritist, ucítím nenadále,

jak na rty líbá mě a v objetí své vine...