V ČERVÁNCÍCH.

Je opět čas, kdy obzor náš se mračí,

co dnes, co zítra? marně ptá se dav.

Já zřím, jak z půdy roste símě dračí

a zvedá k nebi zhouby sedm hlav.

Jak vichry dva boj vášeň s vášní stáčí

a v krvavý se halí rudý háv.

Hle, gladiator, v jásotu i v pláči

vždy lidstvo volá: „Césare, buď zdráv!“

Nechť snilo sen kdys blahý o svobodě,

znak otroctví mu tkví teď na čele

a při něm zločin prostopášní v shodě.

Ó snílkové, ó blázni, kteří díte:

„Věk humanity září přeskvěle!“

– Ne! Lidstvo, divoch, vždy je krví zpité.

Co proroků ti hymny, podlá změti,

jež vkládáš pouto na vlastní svou šíj!

Zda věčně chceš být v hříčku a smích dětí,

zda budeš k šlehům všem jen volat: „Bij?“

Kdy obří rukou, jež se nezná chvěti,

svůj hromný vezmeš, nepoddajný kyj?

Ó pochop již, že spásy zvěsť kol letí,

že v hruď ti bijíc hřímá: „Vstaň a žij!“

Ó vstaň a rozdrť Heraklovou paží,

co poutá krok tvůj k světlu, v ideál,

a s volností buď osvěta tvou stráží.

Ať trůny klesnou v prach a purpur zbledne,

tvá budoucnosť, ty vždy přec půjdeš dál

a v troskách nový chrám si lidstvo zvedne.

Ó věřím, lidstvo že jho střese sluhů,

jež v porobu mu vězní mužnou dlaň!

Jak gigant vzpřímí se a v očích duhu

laur vítězný si připne v zrytou skráň!

Kněz ku kříži a rolník sáhne k pluhu,

ne meč, jen kniha reků bude zbraň,

zas přímo v oči pohlédne druh druhu,

a heslem všech: „Jdi k předu, neustaň!“

Ó přijde čas, kdy vědět bude každý,

co značí velký člověčenstva cíl,

a válka bude slout jen dílem vraždy.

Nechť obětí dnes žertva k nebi tryská,

já tuším v červáncích tu chvíli chvil,

já křičím: – Doba vítězství je blízka!

„Mír!“ – slyším z dáli jitřní hlahol zvonů –

„Mír!“ – volá s nebe anděl, v oku žár.

„Mír!“ – odpovídá mu vzdech milionů,

„buď klet, kdo sije v lidstvo zášť a zmar!“

Den člověka když nachýlil se v sklonu,

nač jemu pravěký ten, mrzký svár?

Dost pila země krve, žalných stonů,

měj radosť teď a píseň, tisíc jar!

Jen v plodné práci skryt čin hodný muže –

třesk meče trofej tvoř jen barbarů,

než také na jich hrobech zkvetou růže!

Ó lidstvo! Tvá nechť hvězda, ruka dělná

ti podá pít vždy z míru pohárů

– a velká pouť tvá bude nesmrtelná!