V ČERVENCOVÉM VEČERU.

Noc červencová křídla věsí

nad ztichlým krajem dokola,

tak tiše, že to ticho děsí,

v němž měsíc sině plápolá.

Sad opuštěn plá ve nádheře,

a cesta bílá hází stín,

když mír ten svatý plove v šeře

a větřík vane v cesty klín.

Ó večerů těch škoda věru,

kdy duch krásou opojen,

když ve snivém tom krásném šeru

jen zápolí se sněním sen!