V ČERVNOVÝ VEČER.

V červnový večer – vzpomínáte Ello –

jak vyšli jsme si tenkrát do polí?...

Červánky hasly, slunce dohořelo,

pozvolna setmělo se v údolí

a vesnička se v modrém šeru skryla

a nikdo nebyl v širém okolí.

Pak po mezi jste k řece zabočila...

Omamně žitná pole šuměla,

až vůně klasů hlavu omámila.

Zřím doposud, jak jste se zachvěla – – –

Kol byly kupky sena roztroušeny

a řeka za lesíčkem hučela...

A vaše ruce byly rožhaveny –

mdlou vůní dýchala prohřátá zem...

Má člověk odolávat pokušení,

nuž vykládal jsem vám cos o Tolstem.