V ČERVNU.

Kráčela lesem, bujná tak a smavá,

jak květy, jež se rozhořely kol ní,

a plna života jak máky polní,

jež napojila nymf krev bouřně žhavá.

Jdouc žití středem, jak zní píseň lkavá,

jen jako z pohádky tak trochu znala.

A vesele a upřímně se smála

v tvář osudu, jenž větví z trnů mává.

Tak lesem šla. A byla příliš krásná,

bys náhle nezalkal nad jejím štěstím,

jež nesla v očích duše její jasná.

Zpěv Panův unik buků ratolestím:

zpěv hlubin zářných, jimž jsou cizí stíny,

jež bolu neznají, jak nepoznaly viny.