V CHLADNÉ JIZBĚ.

Zhasíná svíce; poslední nechť ještě

mdlý paprsek a mihavý

mých trudů družku – chladnou jizbu zjasní

a na posled se zastaví,

kde na skle mráz obrázky kreslí.

Ó ledných květů řada zmatená a divná!

Na skle se rodí pohádka –

to tichým smutkem na zastřené čelo

dnů šťastných záři pozlátka

mi upomínky opět, opět vnesly.