V chrám vešel jsem, pod mrakem stálo žití,

V chrám vešel jsem, pod mrakem stálo žití,

mně s oltáře tam malé slunce svítí;

je poznávám, tvůj, Ježíši, chléb bílý,

zřím, krvavé jak paprsky kol střílí.

Ó šťasten, kdo smí kořistí tu býti,

kdo pod tím šípem bude touhou mříti

a prchajícím žitím zbaven síly,

je nesen v stan tvůj, který s tebou sdílí.

Jak krve paprsky to chrámem míhá,

mě touha plamenná až v hloubi sžíhá

a duše zmítá se a hoří čivy:

Ó Pane, odpusť, jsem-li odvážlivý!

zde srdce za terč k tvojí kratochvíli,

rač mířiti! – A čekám zasmušilý!