V cirku. (II.)

Vztyč se, paňáci, otrhej

Maškarní z sebe cáry,

A dosvědč jím, že jedinou

Tvou dceru kladou v máry.

A pak se zeptej, kdo z nich smí

Na skoky Tvoje láti,

Kdo povržlivě na Tě zřít,

Trpce se usmívati?

Mnohý z nich byl – jest „paňácou“ –

Jen že ve vyšším tonu

Zradil svou hodnost člověčí

Za líci blahosklonnu,

A mnohý metal kotrlce,

Kdy národ jeho v mření,

A lidstva práva ničena:

On zřel to bez zachvění. – –

Jen vyčitej, látky je dost,

Až obejme je hrůza,

Zahřmi jim v duši bez studu:

„To dovede jen lůza!“ –