V. Cizí bolesti.

Bolest všech, kdo ztratili,

co jim nejmilejší,

nesu od tvé mohyly

v života vír zdejší.

Sama přišla krutá, zlá

ke mně na tvém hrobě,

nemohla jí bolest má

ubránit se v mdlobě.

Však má s cizí smíšená

menší se mi zdála,

jak jen bolu ozvěna,

pak již bolest malá.

A já cítil, před námi

co trpěli jiní,

světlem bývá mlhami,

chládkem čelo stíní.

Svatým mostem soucitu

vrátíme se k žití,

odpustíme blankytu,

že tak jasně svítí.