V cizině.

Po severu nahých skalách

toulala se píseň sirá,

poslal ji tam vzdech můj těžký,

těžší než meč Angantyra.

Zabloudila v pustých horách,

mezi divou zvěří zněla,

od skaliny ku skalině,

roztoužená, rozsmutnělá.

Unášel mne koráb k vlasti

po větru a po kompase,

jásot zachvěl ňadry mými –

sirá píseň vrátila se.

Vrátila se plna něhy,

vroucná, něžná, mocná, sladká,

líbal jsem ji, jak v den první

nevině své líbá matka!