V CREMONĚ R. 1414.

Fondalo tyran seděl při konvici

a pil a klel: U ďábla, jisto dnes,

že naplít měl bych ve svou vlastní líci,

neb mizerný a hloupý byl jsem pes.

S císařem papež hostmi mými byli

a vyjedli mě, čerti proklatí,

má dobrá vína hrdly svými lili,

jen břečkou lze teď žízeň zahnati.

Sigismund, šelma ryšavá a podlá,

barbarský Němec, šejdíř prolhaný,

prý v Kostnici teď církev spravit hodlá

a zbavit chce ji rezu pohany.

A svatý otec, Jan Dvacátýtřetí,

Baltasar Cossa, z dávných pirat let,

ten mistr jedu, davič žen a dětí –

a ti dva chtějí napraviti svět!

Ty, lotr rovněž, před nimi ses shýbal

a požehnání dáti soběs dal

a Němci ruku, kněžouru hnát líbal

a nestyděl ses, ani neusmál.

A na Torrazzo jsi je vedl běže

bez dechu jako mezek v rozletě

a vykládal jim, takové že věže

nenajdou druhé více na světě.

A stál tam s nimi, ukázal tok Padu

a Piacenzu, šírou rovinu,

Mantuu, Parmu, bílý Milan vzadu –

ah, zbít bych měl se za tu hodinu,

že neshodil jsem bestie ty dolů!

Svět křesťanský moh míti pokoj dnes,

já dobré víno ještě na svém stolu –

oh, Fondalo, tys pitomý jen pes!