V dálce obrys lesů dříme,

V dálce obrys lesů dříme,

přes pruhy polí zelených kývá;

půjdeme – dusno opustíme –

kde volně se dýše, kde se zpívá;

starý je kout náš! tmavý! nevidíme!

Starý? ano! chudý podbělem kvete,

ale, bože! máme ho opustit,

máme v Neznámo jít!

a doma zůstanete.

Ty čtyry stěny úzké, nízké, holé,

divné kouzlo, divný stesk!

Oblohy taje! ó buďme dole!

Kochat se na květu rozvinutém,

ať dalekých lesů, pokladů, vábí lesk,

na květě podbělu chudém, žlutém!