V DÁLI.

Déšť teplý odpolední

tam venku šumí, plíská,

a mně se tu den ke dni

vždy víc po tobě stýská.

A někdy do skla stěny

mi ťukne kapek váda,

jak když to neviděný

kdos o vstup ke mně žádá.

V ráz otevírám okna

na tiché zvuky ony

a je mi, jak bych lokna

tvůj ucítil dech vonný.

Tvůj dech, jak když jsi blízka,

tvou líc u svojí líce –

a potom se mi stýská,

ó, stýská ještě více.