V DÁLI. (III.)

Jak ta růže, kterou z touhy

ku svým žhavým rtům jsem vinul,

když den jeden, dlouhý – dlouhý,

bez tebe mi v smutku minul,

až z těch žárem retů

k smrti zulíbaných květů

list po lístku větrem plynul:

tak když růže odkvétaly

v dáli – v dáli,

sám jsem hynul, steskem hynul.