V den 8. srpna.

Je ovlhlý den... Na všem zmlklá tíha,

na sceně titanských skal nahá čela,

a každá vráska jich a každá rýha

se mokvajícím sněhem smutně bělá.

A zdola, odkudž rubáš mlh se zdvíhá,

lká stlumeně bystřina roztesknělá –

a ozvěna, jež za balvanem číhá,

v té tišině jen odpovídá, bdělá.

Ten osmý srpen! Na všem tichá duma,

jak táhnula by z duší našich na ven –

v sluch šumot Aachy hučí jako stesk –

a člověk sedne – zamyslí se – znaven

dá v dlaně hlavu – a jak dumá, dumá,

mní chvilkou slyšet těla pád a třesk.