V den nanebevstoupení Páně.

Proč dnes záříš, horo Olivetská,

jako oltář jasem plamenným?

Tvůj-li vrchol žasným okem zřím,

bláhou oddychuje duše všecka.

Jak se skvěje nadpozemským nachem

v Gethsemaně Krista Pána krev!

Krví tou již stlumen pekla řev –

spoj se k hymnu nebe s zemským prachem!

Otvírá se nebes věčná brána,

vítězný k ní vstoupá nebes král;

vítěz stara řádu vězně jal,

ježto kryla předpekelná schrána.

A již nebe slávozpěvem jásá,

po pravici Boží Člověk-Bůh

osloňuje dálný nebes kruh,

nová září po nebesích krása!

Ó jak vmísím do té věčné slávy

všecek chud jsa nestatečný hlas?

Kterak věčného zřím slunce jas,

slepota kdy hříchu zrak mi tráví?

Shlédniž, Pane, s nebešťanů výše

na mne chodce v žalném údolí,

ať Tvá láska svatá uvolí

duši přijať do nebeské říše!

Kdožby nepil kalich Tvůj, ó Pane,

kdožby s Tebou nepodstoupil boj?

V bolné slze vidím slávy zdroj,

z bojů krušných vítězství mi vstane!

Vstoupiž, Kriste, v bránu srdce mého,

kterouž láskou Tobě otvírám,

zbuduj v srdci sobě věčný chrám

svojí slávy, milosrdí svého!