V den očišťování blah. Panny Marie.

Otvoř brány, Salemský ty chráme,

rozezvuč se hlasným hlaholem,

zdob své síně zlata plapolem,

k nebi vznes se, obětný ty plame!

Hrdě pni se, chráme, k nebes tronu,

blažná tobě kyne hodina,

přes tvé prahy svatá rodina

chvátá obětovat po zákonu.

Blahem plní matky Páně nitro

věstným slovem starec Simeon,

stara řádu hlásá brzký skon,

prorokuje lidstva spásy jitro.

A tvé srdce plesá, matko svatá?

Ach, slyš Simeona krutou řeč:

„Tvou pak duši zbodá ostrý meč,

aby vina mnohých byla sňata.“ –

Matko truchlá, kdož tě bolu zbaví?

Kdože dbá tvých krutobolných ran?

Ó vždyť dosud rozkládá svůj stan

v duši lidské, žel! – hřích sedmihlavý!

Hnusný hřích – toť sedmerá je dýka,

jež tvou hruď tak bolně probodá,

žalem srdce rmutné prohlodá,

ve hlubiny duše mocně vniká. –

Ó hleď na nás se svých blažných výší,

Maria, ty Panno přesvatá,

aby duše, láskou rozžatá

vyplenila v sobě hříchů říši.

Vyprosiž nám milosť svého Krista,

buď nám štítem, budiž ostrahou,

rajskou naplniž nás oblahou,

aby k Bohu spěla duše čistá!