V den odplaty.

V den odplaty až budeme se chvěti,

jak zvedne knihu anděl Hospodinův,

snad řekne Bůh: „Smaž písmo jejich činův,

neb slabé stvořil jsem své lidské děti.“

I uposlechne boží anděl skvělý,

však z knihy dál jak blesky zlými mraky

vstříc plát nám bude ohnivými znaky

ne, co jsme činili, – však opomněli.

Dlaň Lazarova marně nastavena

a za srdečný úsměv úsměv díku,

a vlídné slovo, slza nesetřená,

vše nezrozené skutky lhostejnosti,

jež tady vykonat jsme mohli v mžiku,

zda tam lze nahradit až do věčnosti?