V DEN POHŘBU SVATOPLUKA ČECHA.

V tu jarní neděli, když hymnou vzletnou

s tebou se loučili pod zlatou kopulí,

ven z Prahy vyšel jsem... přes tichou Letnou

jsem zbloudil dumavě kams do polí.

Kraj byl tak proměněn, jak duše živé

v osadách zamlklých ani by nebylo,

ba i to slunce, občas zadumčivé,

v šat šedý mraků štít svůj halilo.

Mdlý chorobou, já vyčítal si zradu,

za rakví v proudech jít neměl jsem v těle sil –

a zřel jsem v úžasu, jak k Vyšehradu

i Vítské věže lev se obrátil...