V den smíření.

Takovou smutnou melodií krajina zpívá,

v takové zemdlené bolesti krajina vzdýchá,

že krev pozvolna v žilách mi vázne,

a duše otvírá náruč slavným záchvatům Smrti...

: Popel z oblaků, jak s potrhaných pavučin prach na hlavy padá kajících,

útěcha padá v zlekané duše...

...hymny větru a deště,

dlouhé a monotonní, v to bez přestání pláčou.

Až do chvil tohoto smíření s Pomstou,

až do chvil veliké a mrtvé modlitby k Pánu

já svíjel se v nervosách duše,

lkající a spílající na palčivém loži Hoře,

já krvavou rukou neváhal hroziti bílému Slunci...

Ale dnes, usmířen s Pomstou za neznámou Vinu,

své ruce sepjaté v modlitbách povznáším k Pánu.

A takovou smutnou melodií krajina zpívá

a v takové zemdlené bolesti krajina vzdýchá,

že krev pozvolna v žilách mi vázne,

a duše otvírá náruč slavným záchvatům Smrti...